Železnice & Historie
Úvodní stránka | Literatura | Stručný přehled literatury

150 let železnice z Brna do Zastávky

Recenze

Autor:Alan Butschek, Mojmír Krejčiřík, Miroslav Vaněk, Jiří Kotrman, Zdeněk Hájek, Jiří Novotný
Název:150 let železnice z Brna do Zastávky (Brno - Rosice - Zastávka - Zbýšov)
Nakladatelství:Kulturní informační centrum Rosice
Rok vydání:2006
Stran:168+ přílohy
Cena:Prodejní cena 299,- Kč
ISBN:80-239-7590-0

Z monografií k jednotlivým tratím ční ta, kterou bych Vám chtěl dnes představit, hodně vysoko. V úvodu jsou představeny obce ve spádové oblasti dráhy a jejich historie (v první řadě Brno), ale také stručný pohled do života společnosti v době před stavbou dráhy (1800-1845). Tyto „události ve společnosti“ provází i některé ostatní kapitoly a umožňují čtenáři zařadit si „železniční“ dějiny do kontextu obecné historie. Kapitola o vývoji rosicko-oslavanského uhelného revíru předchází již podrobnému líčení cest ke vzniku kolejového spojení Brna s uhelnými doly. Tady už se líčení začíná vymykat běžné literatuře. Mojmír Krejčiřík jako autor jádra publikace, na základě archivních pramenů popisuje sled událostí očima účastníků, často v přímé řeči; tady je malá ukázka:

Obálka knihy

„Na Kleinův tázavý pohled Herring vysvětloval: „Během dopravy dochází k tak značnému falšování uhlí ze strany formanů, že příjemcům namísto kvalitního uhlí vykládají značný díl hlíny a hlušiny. Můžete nahlédnout, že těmito, ale i jinými podvody dopravců, z větší části politováníhodným způsobem demoralizovaných, je povážlivě poškozována dobrá pověst dolů, neboť je všeobecně známo, že o vožení fůr uhlí je zájem ne tak pro vlastní povoznický výdělek jako hlavně pro zisk z rozkrádání a falšování uhlí.“
„Zkoušeli jste tomu učinit přítrž?“ zajímal se Klein.
„Všechny pokusy přinesly jen dočasná a nepatrná zlepšení. Formani se začnou bránit neochotou vozit uhlí v době největší potřeby a přehnanými cenovými požadavky. Navíc je doprava soukromými povozy beztoho nespolehlivá, jednak v době polních prací, ale zvlášť v zimním období, kdy se mnohdy pro náledí a hluboký sníh dá jen s obtížemi po silnicích s uhlím dojet.“
„Domnívám se, zamyslel se Klein, že znám radu na vaše problémy.“ Herring se na stavebního podnikatele překvapeně podíval. „Je to železná dráha,“ vysvětloval Klein „dnes již spojuje Vídeň s Brnem a Olomoucí, zakrátko povede z Vídně i do Terstu a přes Prahu i do Drážďan. A jak jistě víte, už po dva roky se staví trať z Brna do České Třebové. Kdybyste spolu s ostatními majiteli uhelných dolů přivedli železnici od vašich dolů do Brna, rázem by bylo po problémech s formany, ale vaše uhlí by mohlo po kolejích rychle a spolehlivě – a co více – i levně putovat také do Vídně.“

Podrobně jsou líčeny problémy při vyměřování trati i její stavba včetně problémů dělníků a epidemie cholery. V další kapitole o provozu samostatné Brněnsko-rosické dráhy (1856-1870) dojde i na soupis prvního personálu, technický popis tratě a vozidel. Velkou část této části tvoří „černá kronika“, která není soupisem železničních nehod (i když i ty zde mají své místo), ale podrobným líčením zpronevěry stavitelů dráhy, bratří Nováků. Z těchto pasáží tvořených opět ve stylu vyprávění, se lze na základě dobových policejních a soudních spisů dozvědět i něco o tehdejší stavbě a vyměřování tratí a práci inženýrů.
Kapitola shrnující děje v letech 1870-1918 nabízí kromě informací o zániku společnosti Brněnsko-rosické dráhy v krátkých medailóncích také pohled na rozvoj jednotlivých stanic, dolů a vleček. stejně jako na začátku je zmíněn vývoj celého uhelného revíru a dolování v něm.
Obdobně jsou koncipovány i kapitoly další: období 1918-1945, 1945-1992 a současnost, 1993-2006. Součástí posledně jmenované části je také procházka po dochovaných zařízeních trati, zkrátka „co čas zachoval“. S tím, jak se blížíme k současnosti také přibývá informací o vozidlech.
Bohatý doprovodný materiál je bezvadně reprodukován, fotografie jsou nejen ostré, ale většinou i přiměřeně velké. Za zásadní chybu lze označit to, že (údajně) vydavatel si zjednodušil práci a k reprodukovaným dokumentům místo odkud jsou citace (většinou Moravský zemský archiv nebo Archiv města Brna) doplnil „sbírka..“ a jméno toho, kdo dokument poskytl k publikování (autora textu). Tohle se nedělá.
Kniha díky přístupu autorů výrazně překračuje regionální charakter obdobných publikací a lze ji doporučit každému, kdo se zajímá o dějiny železnic – zejména pro období 1856-1870 je nepostradatelná – a o dějiny uhelného dolování. Zároveň si dovolím konstatovat, že zmiňovaná kniha je to nejlepší, co u nás v posledních deseti letech z oblasti dějin železnic vyšlo.

Miroslav Kunt


Související odkazy: Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska (zde i ukázky z knihy).

Použití údajů z tohoto webu pro Vaši potřebu (©)
Poslední aktualizace:
Nahoru