Železnice & Historie
Úvodní stránka | Literatura | Stručný přehled literatury

Průvodce Muzejní expozicí se stručnou historií sdělovací a zabezpečovací techniky u železnice.

Recenze

Autor:Laníček, Ivo
Název:Muzejní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky.
Průvodce Muzejní expozicí se stručnou historií
sdělovací a zabezpečovací techniky u železnice.
Nakladatelství:České dráhy, a.s. Technická ústředna dopravní cesty
Rok vydání:2003
Stran:152
Cena:Nevyznačena, 130,- Kč
ISBN:80-85104-61-1

Muzejní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky v Hradci Králové (dříve ve Vidnavě) je opravdu výjimečná. Nejenže jsou zde vystaveny zařízení, o jejichž "vnitřku" často netuší nic ani lidé v železničním provozu, kteří je obsluhují, ale zasvěcený barvitý výklad průvodce i názorné ukázky funkce těchto přístrojů zaujmou každého. Konečně je také vidět, že nejen lokomotivy tvoří železniční techniku.

Proto bylo dobrým nápadem vydat průvodce expozicí. Jeho autor a uznávaný specialista oboru Ing. Ivo Laníček publikaci pojal jako dějiny sdělovací a zabezpečovací techniky na železnici. Část popisovaných nejnovějších dějin ostatně sám spoluvytvářel, takže v tomto ohledu má kniha velkou hodnotu. Vlastní průvodce expozicí je spíše "na pozadí", soupis exponátů chybí. Desky publikace

Kniha je rozdělena do několika částí. Po základních informacích o expozici a její historii (vznikla v roce 1988-1989) následuje kapitola o sdělovací technice. Najdeme zde vývoj telegrafu, zvonkových přístrojů, telefonu, dálnopisu a informačních zařízení (hodiny, Pragotron...). Následuje kapitola o technice zabezpečovací. Popisuje staniční zabezpečovací zařízení systému pevné páky (mechanika, elektromechanika, elektrodynamika) i volné páky (reléovka, elektronická stavědla), zabezpečovací zařízení traťová (žezlo, poloautoblok, autoblok) přejezdová zařízení, vlakový zabezpečovač, zařízení pro automatizaci spádovišť (KOMPAS, kolejové brzdy). Zvláštní popis je věnován prvkům zabezpečovací techniky (relé, páky, přestavníky, kolejové obvody aj.).

Kapitoly o sdělovací a zabezpečovací technice tvoří stěžejní část knihy. Krátké pasáže jsou věnovány také diagnostice a popisu některých částí vlastní expozice – dopravní kanceláře, venkovní části, stejnokroji a dokumentačním sbírkám. Vzhledem k tomu, že muzeum sídlí v areálu firmy Signal Mont, s.r.o. je předposlední kapitola o těchto bývalých návěstních dílnách. Plány do budoucnosti knihu uzavírají.

Vynikající jsou resumé, které v angličtině, němčině, ruštině a esperantu přehledně popisují vlastní expozici. Škoda, že stejný text nebyl otištěn také v češtině.

Členění publikace na dva základní obory je nutné. Kvitovat lze také správné zařazení košových a zvonkových návěstidel ke sdělovací technice. Poněkud nepřehledné a roztříštěné jsou ale popisy zařízení zabezpečovací techniky, zvláště staniční, kde se střídá popis jednotlivých částí s popisem vlastních zařízení pro obsluhu a do toho je mixován návěstní předpis. Autor se vlastně drží obvyklého schématu známého z odborné literatury (např. Matis: Základy zabezpečovací techniky na železnici. I díl. NADAS Praha 1968; Chudáček, Poupě: Zabezpečovací technika v železniční dopravě I. NADAS Praha 1970 aj.). Nedá se však říci, že by toto schéma bylo pro historický výklad nejvhodnější. Podávaná látka je ovšem tak složitá, že na určeném prostoru přehledný a všem srozumitelný popis asi není možný.

Není bohužel uvedena jediná ukázka závěrové tabulky, základního dokumentu pro obsluhu zabezpečovacího zařízení. Vždyť závěrová tabulka pro stanici Počátky-Žirovnice byla dokonce publikována (Nechvátal: Telegrafní, telefonní, návěstní a zabezpečovací zařízení u státních drah. Šimáček Praha, 1923). Stavědlo vzoru SA 12 z této stanice je dnes v expozici umístěno a jeho vzorový list tvoří ústřední motiv plakátů expozice i desek publikace.

Autor bravurně popisuje jednotlivá technická zařízení, ale pokud unikne z bezpečí oboru, je výsledek někdy tristní. V knize jsou zcela zbytečné chyby, které by při jen zběžném lektorování neměly uniknout. Čtenář, který neumí německy, asi pocítí zmatek z koněspřežky Budějovice – Třešňovec (str. 21, v případě Třešňovce jde o rakouskou obec Kerschbaum, což ovšem nikde nenajdete). Údaj o zavedení středoevropského času je sice špatně, ale už v dobové literatuře (Röllova encyklopedie). Zato první zavedení letního času, které je obecně – i novináři – správně řazeno do období 1. světové války autor datuje až k roku 1940. Chyby jako "na dráze Františka Josefa (kolem roku 1865)" (str. 54) – kdy dotyčná dráha neměla ještě ani koncesi nebo "např. na KFNB mezi Plzní a Železnou Rudou" (str. 92) berme raději za překlepy.

Rozporný je popis nejstarších způsobů zabezpečení následných jízd vlaků na trati, tzv. časové soustavy. Při hovoru o praporcích není zřejmé, zda se jedná o ty, které byly vytahovány na stožár košových návěstidel nebo ty, které používal strážník trati jako ruční, přenosná návěstidla (později terče). Pokud však vezmeme větu "Návěstidla s koši nebo terči vytahovanými na stožár nahradila dřívější praporce." (str. 52), pak nezbývá než konstatovat, že jde o dost zásadní omyl.

Jasně není řečeno, že strojvedoucí se košovým (ani zvonkovým) návěstidlem neřídil. Tato zařízení byla na širé trati dorozumívacím systémem pro strážníky, kteří návěstili vlaku praporci, lucernami nebo pochodněmi (ty nejsou zmíněny vůbec, stejně jako smolné pánve). Stálo by také za to srovnat platnou permisivní návěst autobloku "stůj" s prastarými nařízeními časové soustavy.

I v oboru návěstění je ovšem kniha pokrokem ve srovnání s povrchní publikací Kroča, Malý: Železniční návěsti 1. Historie a vývoj návěstí. Jerid Olomouc 1998. Čtenáře především informuje o vzniku jednotného návěstního předpisu v Rakousku-Uhersku.

Velmi dobrým nápadem je v závěru knihy umístěný seznam vyobrazení i s citací literatury. Samotný soupis literatury, pomineme-li nevhodnou grafiku (tabulka), vypadá zajímavě, avšak to je pouze zdání. U Kohlfürsta ani Gerstela neuvádí, že jde o jejich studie v 3. svazku rakouských Geschichte der Eisenbahnen. Chudák čtenář, který by tyto studie jako samostatné hledal. Stejně tak není uvedena část literatury ze soupisu vyobrazení, což je spíše formální problém. Když však ve stati o návěstním řádu na str. 61 čteme "podle Ringese tehdy existovalo..." seznáme, že jde o další zbytečnou chybu. Ringesova kniha Století železnic z roku 1938 není uvedena vůbec nikde.

Tady se zastavme u používání tištěných pramenů, které na první pohled tvoří takřka monopolní zdroj informací o období do roku 1918 a ani tomu nemůže být jinak. Zmíněná Ringesova kniha v podstatě celé pasáže převzala z Geschichte der Eisenbahnen včetně té o návěstním řádu (autorem je již zmíněný Gerstel). Vraťme se však ke straně 54 knihy recenzované, kde se hovoří o distančních návěstidlech: "Terč se ovládal pákou v patě návěstidla; později ústředně jednoduchým a na dráze Františka Josefa (kolem roku 1865) již dvojitým drátovodem o průměru 5 mm." Lze velmi pochybovat, že by měl autor k dispozici archivní materiál (je ve Vídni a obtížně dostupný). Pravděpodobně využil literaturu: buď přímo Kohlfürsta (str. 72, 3. díl Geschichte) nebo nějakou literaturu, která ho opsala. V Kohlfürstově originále věta zní: "In der Regel waren die Drahtzüge nur einfach und eine im Jahre 1870 bei Max Kaufmann in Prag erbaute, von E. Wensch entworfene Wendescheibe, die namentlich auf der Franz-Josef-Bahn viel Verwendung fand, dürfte das erste doppeldrähtige österreichische Distanzsignal gewesen sein." Netřeba ani umět německy (věta je beztak strašlivá) abychom pochopili, že o roku 1865 a 5 mm zde není ani slovo.

Co je nepochopitelné, autor neuvádí v literatuře ani jinde Martina Bodu, jehož Zabezpečení dopravy vlakové na železnicích z roku 1904 (české vydání) bylo zlomovým dílem i pokud se týče české terminologie. Mimochodem je tam velmi srozumitelně popsána výše zmíněná časová soustava (jízda následných vlaků), která na rakouských železnicích nedlouho před vydáním Bodovy knihy skončila. Ještě v 90. letech 20. století byl Boda doporučenou literaturou v zabezpečovací technice na vysoké škole (VŠDS Žilina).

Ačkoli má být recenzovaná kniha průvodcem muzejní expozicí, je třeba konstatovat, že jím v podstatě není. Je knihou o historii sdělovací a zabezpečovací techniky psanou odborníkem spíše pro odborníky. Bez alespoň základních znalostí zabezpečovací techniky bude kniha pro běžného čtenáře tvrdým oříškem. Odborníkům rozhodně doporučuji. Po dlouhé době jde o průvodce oborem, kterému se historici spíše vyhýbali. Vzhledem k nutnosti speciálních odborných znalostí se tomu nelze divit.

Stránky muzea naleznete na dvou místech:
- http://www.os.cd.cz/muzeum/meszt/
- http://www.signalmont.cz/muzeum/index.php

Soupis exponátů v předchozí instalaci ve Vidnavě naleznete na těchto stránkách.

Miroslav Kunt

Použití údajů z tohoto webu pro Vaši potřebu (©)
Poslední aktualizace:
Nahoru