Železnice & Historie
Úvodní stránka | Studie | Vývoj dopravního archivnictví v Československu, úvod

Vývoj dopravního archivnictví v Československu se zvláštním zřetelem k archivům železničním.

První spisová rozluka.

Československo jako nástupnický stát monarchie muselo nově konstituovat státní správu. Ta pro svoji práci potřebovala správní pomůcky - písemnosti - z bývalých ústředních vídeňských úřadů. V listopadu 1918 se utvořila ve Vídni civilní likvidační komise, pod kterou spadala i agenda dopravní. Komise vznikla z rozhodnutí konference delegátů složené z vyslanců resp. zástupců národních států. Konference přijala 11.12. 1918 zásady, v nichž jsou kodifikována pravidla pro práci mezinárodní likvidační komise a principy spisové rozluky.8 V oblasti spisové rozluky vybavovala československá likvidační komise především písemnosti ad hoc potřebné pro výkon státní správy ČSR (personálie, úrazové spisy, plány atd.). Podepsáním mírové smlouvy v St. Germain9 se činnost likvidačních komisí stala neúnosnou a Rakousko prohlásilo zákonem z 18.12.1919 č. 577 likvidaci za svoji vnitřní záležitost. Vzhledem k ustanovením mírové smlouvy a tíživým hospodářským podmínkám však bylo ochotno s ostatními nástupnickými státy jednat. Českoslovenští likvidační komisaři mezitím přijali na svém jednání 6. a 15.12.1919 Akční program, který je plně zaměřen na otázky spisové rozluky.10

Z jednání mezi ČSR a Rakouskou republikou vzešla tzv. Pražská úmluva (podepsána 18.5.1920, ratifikována 1.10.1920), vycházející především z ustanovení čl. 93 Saint Germainské mírové smlouvy (archivy a písemnosti v Rakousku vztahující se k postoupeným územím). Na základě této úmluvy započala soustavná spisová a archivní rozluka. ČSR měly být předány fondy jí provenienčně patřící (vzniklé na jejím území) - v případě železnic se jednalo o registratury některých bývalých soukromých společností. Pro ostatní písemnosti byl stanoven rok 1888 jako hranice (pro priora k železničním spisům se hranice posunula k datu 1.5. 1848). Neměly být vydávány písemnosti vztahující se k více nástupnickým státům (tzv. společné).11

Mezitím byla československá likvidační komise přičleněna k Úřadu plnomocníka ČSR ve Vídni (vznikl k 23.1.1919).12 Po zřízení rakouské sekce pařížské reparační komise agenda spisové rozluky přechází na ni.13 Po jejím zrušení má organizaci spisové rozluky na starosti vyslanectví a od roku 1923 kulturně - historická komise při vyslanectví řízená přímo ministerstvem zahraničí.14

Československo začalo se soustavnou spisovou rozlukou v dopravním rezortu začátkem března 1921. Rezortním referentem byl jmenován JUDr. Alois Tachecí, dřívější pracovník vídeňského ředitelství pro tratě býv. severní dráhy Ferdinandovy. Písemnosti železničních registratur a archivu měly v materiálu převzatém Československem co do množství největší podíl. K 31.12.1925 bylo prohlédnuto více než 6,5 milionu železničních spisů (nepočítáme- li ostatní písemnosti, např. plány), z čehož převzala ČSR přibližně šestinu. V porovnání s ostatními orgány civilní státní správy se jednalo o dvoj- až několikanásobné množství.15 Měl být vybaven všechen písemný materiál, na který měla ČSR podle Pražské úmluvy právo. Při rozluce se tedy nerozlišovala provozní nebo historická hodnota. Pouze v případě tarifního a zúčtovacího úřadu byly převzaty spisy až od r. 1909 a v případě ústřední přidělovny vozů k rozluce vůbec nedošlo. Důvodem bylo právě obrovské a nepřehledně uložené množství materiálu a krátký čas vyměřený k jeho vyžádání.

Postup přebírání písemností stanovila směrnice vydaná ministerstvem zahraničí v úzké spolupráci zejména s ministerstvem vnitra.16 Právě tato směrnice působila při vybavování železničních písemností jisté potíže. Základní stanovený postup byl tento: Československý úředník vyplnil požadovací konsignaci (číslo, předmět), srovnal ji s předávací konsignací a zanesl spisy do číselníku (kniha s rastrem, ve kterém se příslušné číslo zaškrtlo). Rakouský úředník vyhledal spis, popř. zajistil pátrání po něm, vydání označil v hlavní knize registratury (podacím protokolu) a vyplnil předávací konsignaci. Jedna požadovací konsignace obsahovala průměrně 11 spisů a její sepsání trvalo přibližně 20 minut. Především vedení číselníků bylo hodnoceno jako ztráta času. Tyto číselníky, dodnes zachované pro ministerstvo železnic, skutečně nikdy nebyly využity.

Kromě vlastního postupu vybavování stěžoval práce i striktní požadavek vybavovat všechno. Především personální spisy zabíraly drahocenný čas. Nebylo zcela známo, kteří zaměstnanci přešli do služeb ČSR, navíc mnoho spisů bylo vyzvednuto již dříve, bez evidence. Celkový počet železničářů evidovaných ve Vídni se odhadoval na 40 tisíc.17 Právě požadování evidentních zbytečností budilo nevoli u pracovníků archivu a registratur - jejich vlastní práce stála. Přesto vztahy při rozluce byly korektní. Konec rezortních rozlukových prací ve Vídni znamenalo odvolání referenta k 1.1. 1926. Dr. Tachecí zakončil spisovou rozluku jednáními s Dr. Feilerem v archivu pro dopravnictví ve dnech 14. až 19.6.1926. Dr. Feiler sice odmítl vydání rejstříků a indexů ke sbírce plánů generální inspekce (vznikly až v archivu), ale zapůjčil seznam inventářů sbírky a byl ochoten v některých věcech jít nad rámec Pražské úmluvy: slíbil např. duplikáty tisků. Kulturně - historická komise při vyslanectví existovala dále, ale její činnost již nebyla významná a mnohdy posloužila jako byrokratická zábrana jiným aktivitám.18 Pouze v r. 1930 je prostřednictvím komise předáno větší množství spisů býv. ministerstva železnic vyřazených ve Vídni při skartaci a tvořících předtím součást spisů společných.

Spisová rozluka s Maďarskem provedená na základě dohody z 3.6.1927 se měla týkat písemností mezi 1.10.1886 a 30.6.1918, ve zvláštních případech i prior od r. 1868. Spisy se měly odevzdávat přes ústřední úřady, přičemž výčet železničního materiálu byl uveden v příloze.19 Výsledky rezortní rozluky byly mizivé. Jediný důležitější přírůstek z Maďarska - registratura generálního ředitelství Košickobohumínské dráhy v Budapešti - získaná na soukromoprávním základě, byla do Košic převezena v lednu 1922.20 Spisovou rozluku s Rumunskem provedla československá komise v Sevluši (dnes Vinogradovo).21 Z rezortního hlediska však - podobně jako jednání s Polskem - neměla velkého významu, neboť nebyla zdrojem podstatných ztrát ani zisků písemností.


8 "Grundsätze über die Liquidation des Staatsvermögens." a "Grundsätze über die Liquidierung des Aktenlaufes". Pro každý ústřední orgán státní správy byl ustanoven likvidační komisař. SÚA Praha, fond LKMŽ (Likvidační komisař pro bývalé ministerstvo železnic) - nezpracovaný materiál, kr. 1.
9 Mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Rakouskem podepsaná v Saint-Germain-en-Laye dne 10. září 1919. Sbírka zákonů a nařízení ČSR 1921 č. 133.
10 Akční program adresovaný ministerstvu zahraničí ČSR navrhoval vydat Československu všechen spisový materiál týkající se záležitostí patřících do jurisdikce ČSR od r. 1900 a pro vyjmenované agendy (také železnic) bez omezení. SÚA Praha, fond LKMŽ - nezpracovaný materiál, kr. 1
11 Úmluva mezi Československou republikou a republikou Rakouskou v příčině provedení jednotlivých ustanovení státní smlouvy uzavřené v Saint- Germain- en- Laye. Opočenský Jan: Archivní úmluva RČS s republikou Rakouskou. In: Časopis archivní školy, ročník 1 (1923), s. 103 n.
12 Rozhodnutí ministerstva zahraničí ČSR z 15.1.1920 čj. 7617/pres.
13 Statut úřadu reparačního komisaře republiky československé v rakouské komisi reparační byl schválen ministerskou radou 24.4.1920 čj. 10374/pres. SÚA Praha, fond LKMŽ - nezpracovaný materiál, kr. 1.
14 Úřad reparačního komisaře byl rozhodnutím ministerstva zahraničí z 27.4.1921 čj. 11002/1921 přičleněn jako tzv. mírový odbor k vyslanectví ČSR ve Vídni. Po zrušení odboru k 15.1.1921 přešla většina agend přímo na vyslanectví (především spisová rozluka). Kulturně historická komise byla zřízena až koncem roku 1923.
15 Zpráva o postupu spisové rozluky ve 4. čtvrtletí 1923 uvádí rozsah registratur bývalých ústředních úřadů (v tisících spisů, v závorce množství převzatého materiálu v kg): Vnitro a zahraničí 1455 (8676), ministerstvo kultu a vyučování 1350 (14234), finance 2670 (38700), obchod 2461 (8245), železnice (ministerstvo, vídeňská ředitelství aj.) 7783 (59123). Uvažujeme-li poměr 15 cm = 5 kg vybavil železniční rezort pro ČSR 1774 bm písemností. SÚA Praha, fond MV - dodatky (ministerstvo vnitra - dodatky), kr. 22.
16 Směrnici vydalo ministerstvo zahraničí ČSR 1.2.1921 čj. 35035/20 pres na základě instrukce předložené Úřadem zástupce ČSR ve vídeňské sekci reparační komise z 10.12.1920. SÚA Praha, fond MV - dodatky, kr. 21.
17 Návrh JUDr. Tachecího na zjednodušené vybavování spisů z 28.4.1921. SÚA Praha, fond LKMŽ - nezpracovaný materiál, kr. 1.
18 Josef Pilnáček "odborný spisovatel" z Vídně nabídl ministerstvu železnic ČSR v roce 1931 sepsání archiválií týkajících se rezortu v Archivu pro dopravnictví ve Vídni. Ministerstvo konstatovalo, že soupis by užitečný byl. Obrátilo se o radu na ministerstvo zahraničí, které oznámilo, že jediným povolaným vykonávat podobné práce je Kulturně- historická komise při vyslanectví. MŽ čj. 55678/1935 s priory. SÚA Praha, fond MŽ, kr. 2027.
19 Úprava vydávání správních spisů sjednaná mezi republikou Československou a královstvím Maďarským, č.160/1927 Sb.z. a n.
20 MŽ čj. 71574, 71576, 71577/1921. SÚA Praha, fond MŽ, kr. 155. Viz též MŽ čj. 50080/1927, kr. 600.
21 Dohoda a statut komise uveřejněny ve věstníku ministerstva vnitra č.3 z 15.4.1924. Za ČSD se prací zúčastnil zástupce ředitelství drah Košice.

<<- Předchozí kapitola | Další kapitola ->>

  Použití údajů z tohoto webu pro Vaši potřebu (©)
Poslední aktualizace:
Nahoru