Železnice & Historie
Úvodní stránka | Studie | Vývoj dopravního archivnictví v Československu, úvod

Vývoj dopravního archivnictví v Československu se zvláštním zřetelem k archivům železničním.

Druhá spisová rozluka.

Po odchodu J. Šindeláře z funkce správce archivu (asi 1937) ŽA dlouho žádné další aktivity nevyvíjel. V jeho vedení se vystřídaly oficiál Josef Hradecký, oficiál Frant. Kunz, vrchní adjunkt Václav Vomela a v roce 1942 do ŽA nastoupil vrchní tajemník Miloslav Štěpán (*1891, +1956), který archiv fakticky vedl až do r. 1956.

V souvislosti s okupací československého pohraničí a o něco později se vznikem protektorátu začalo období nových spisových rozluk. Již 22.10.1938 bylo sjednáno mezi zástupci ministerstva železnic ČSR a říšského ministerstva dopravy "Ujednání o vydání smluv, písemností a pod., týkajících se železničních tratí odevzdaných Německu.",30 které se týkalo většinou písemností ředitelství drah. Odevzdávat se neměly materiály o věcech tajných, politicky a vojensky důležitých. Z písemností společných měla ČSR pořídit výtahy a opisy. Předávání a příslušná jednání (proběhla v listopadu 1938) řídila sama ředitelství, ministerstvu se podávala pouze hlášení. Německá spisová komise delegovaná do Čech v roce 1938 k provádění rozluky ani její český protějšek, pracující nejprve samostatně a později při archivu ministerstva vnitra, se do záležitostí dopravního rezortu příliš nevměšovaly, řešily v tomto případě čistě administrativní záležitosti.

I. etapa rezortní rozluky skončila na jaře 1939. Říšská ředitelství tehdy nežádala starší písemnosti, zajímala se pouze o aktuální, k provozu potřebné doklady. Dopisem z 29.11.1939 už ale ředitelství v Drážďanech nárokuje i spisy archivované (včetně bývalých vídeňských), přičemž zamýšlelo vytvořit tzv. archiv sudetoněmeckých tratí. K iniciativě Drážďan se připojilo i ředitelství v Řezně. K zaslání písemností v r. 1940 skutečně došlo, ale materiál vídeňského původu byl z této akce až na výjimky vypuštěn.31 Po válce se dokumenty pocházející z českých ředitelství státních drah (6 až 8 tun) nalezly ve Weixdorfu u Drážďan. Po jejich navrácení v r. 1951 je vytřídilo oblastní ředitelství ČSD v Praze.32

Nedlouho po vzniku tzv. Protektorátu Čechy a Morava zveřejnila německá okupační správa "Směrnice pro vydání a používání archiválií nacházejících se toho času v Protektorátu Čechy a Morava a týkající se Něm. říše." Tyto směrnice, připravované již před Mnichovem, proti nimž protestovala i protektorátní vláda znamenaly faktické anulování spisové rozluky z období po r. 1918.33

V roce 1942 byly některé dopravní písemnosti vídeňského původu odvezeny. Ještě v Praze došlo na návrh vedoucího vídeňského železničního archivu Dr. Feilera ke skartaci fondu býv. rakouského ministerstva železnic z důvodů nákladů na dopravu. Vídenští archiváři vyřadily v listopadu 1941 až v lednu 1942 asi 2/3 spisů, které zůstaly jako surovina pražskému ministerstvu dopravy a techniky. Skartací nebyly dotčeny umělé celky vytvořené před válkou československým archivem týkající se místních a městských drah. Tyto skupiny zůstaly v Praze pokud se nevztahovaly k odstoupeným územím (totéž platilo pro část plánů býv. generální inspekce). V opačném případě došlo k jejich předání do říše. Všechen tento materiál však patřil de jure vídeňskému železničnímu archivu.34 17. až 20. září 1946 proběhla na ministerstvu zahraničí v Praze jednání s rakouskou delegací, kde bylo dohodnuto obnovit status quo k 30.9.1938.35 Do Rakouska odvezené fondy se vrátily v letech 1946 až 1949. Jako poslední vydala Vídeň býv. ministerstvo železnic, ale zřejmě ne celé - některé skupiny v r. 1942 odvezené, např. prezidium a vojenské železniční spisy, zůstaly pravděpodobně v Rakousku. Písemnosti přejímal AMV a převážel je do depozitáře v Mníšku pod Brdy, odkud si je převzalo v březnu 1951 ministerstvo dopravy.36

Polsku, které obsadilo Těšínsko, byl odevzdán určitý materiál ředitelstvím v Olomouci. Při ústupu fašistů došlo zčásti ke zničení předaných dokumentů, zčásti k jejich zavlečení do Německa, odkud byly po válce předány zpět Polsku a odtud (z Katowic) v r. 1950 zpět ředitelství drah Olomouc. Písemnosti býv. vídeňských ústředen Praha sice v r. 1938 pro Polsko připravila, ale k jejich předání pravděpodobně nedošlo.

Maďarsko po obsazení části Slovenska zabralo i registraturu košického ředitelství. Přes poválečné pátrání se tyto dokumenty již nikdy nenašly. Ještě před zřízením samostatného státu muselo Slovensko vydat některé dokumenty ředitelství Bratislavského. Ústřední fondy nebyly až na nepatrnou výjimku dotčeny. Spisová rozluka s Maďarskem byla zahájena protokolárním jednáním mezi železničními správami obou zemí z 16.11.1938. Definitivní podobu dala jednáním "Dohoda medzi Slovenskou republikou a Maďarským kráľovstvom vo veci vydávania administratívnych spisov" z 1.10.1941.37 Dohoda byla prakticky totožná s československo - maďarským dokumentem z r. 1927, ale formulace byly přesnější a širší. Návrat dokumentů z Maďarska na základě mírové smlouvy č. 192/1947 Sb. zajistil tzv. Štrbský protokol z 22.2.1950. Podle něho nebylo možné nárokovat si materiál vzniklý před 1.1.1886 a také materiál týkající se třetí strany (bývalá Podkarpatská Rus).38

Po osamostatnění Slovenska bylo zřízeno v Praze několik podvýborů (podle služebních oblastí) pro spisovou rozluku v dopravním rezortu. Rozluka mezi Protektorátem a Slovenskem probíhala na základě dohody z 19.10.1939 od listopadu 1939. Deklarovaný termín ukončení 31.12.1943 dodržen nebyl a po osvobození, v lednu 1946, se připravené neodeslané písemnosti (převážně plány) založily zpět do registratury. Z bývalého Ministerstva dopravy a verejných prác v Bratislavě se rozlukové spisy nevrátily. Registratura ministerstva - rezortu dopravy byla bombardováním 16.6.1944 značně poškozena. Po válce ji převzalo povereníctvo dopravy resp. ředitelství drah v Bratislavě, odkud - spolu s meziválečnou registraturou této instituce - přešla do ŠSÚA (Štátny Slovenský ústredný archív - dnes Slovenský národný archív, SNA). Část spisového materiálu stavebních správ a ministerstva železnic ČSR týkajícího se stavby nových tratí na Slovensku převzalo košické ředitelství, kde je dodnes.

Ztráty materiálu v důsledku války nebyly jinak velké. Kromě již řečeného šlo hlavně o písemnosti uložené u výkonných jednotek - např. nálet na Pardubice zničil výkupní plány z r. 1849, umístěné na půdě tamní stanice. V souvislosti s pracemi na publikaci o Olomoucko - pražské dráze upozorňoval na možnost ztráty cenných materiálů v říjnu 1944 ing. Hons. Navrhoval také pořízení fotodokumentace objektů protektorátních drah. Jeho snahy však zůstaly nevyslyšeny. ŽA byl toho názoru, že s písemnostmi není třeba za války hýbat. K pokusu o soustředění dokumentárního materiálu došlo v letech 1945 - 1946 na základě všeobecného přechodného opatření ŽA, kterým byly všichni zaměstnanci vyzváni k zajištění archiválií před neuváženým ničením a k jejich zaslání ŽA: "Zejména však zástupci ředitelství státních drah při odevzdávkách služby v jednotlivých služebnách a přednostové traťových stavebních správ při provádění přesidlovacích akcí, při vyklizování starých budov a pod. musí si uvědomit toto nebezpečí a vhodně zakročit tam, kde od zúčastněných ostatních zaměstnanců nelze očekávat, že mají dostatečný rozhled k posouzení všech jednotlivostí".39

K velkým ztrátám došlo v Praze v období povstání. 8. května 1945 vzplála budova ředitelství drah a ohni zcela podlehla. Došlo ke zničení písemností pražského zplnomocněnce říšských drah a také originálů staničních pamětních knih z oblasti protektorátu zrušených v r. 1940 a na příkaz okupantů stažených. Hlavní registratura ředitelství se za války přestěhovala do podružného objektu bývalé Inwaldovy sklárny na Zlíchově, kde setrvala až do listopadu 1953, takže byla pohromy - až na poslední ročníky - ušetřena. Poškozena byla (pravděpodobně stěhováním) také registratura ředitelství v Brně a zničena byla část písemností ředitelství v Plzni. Písemnosti ministerstva železnic zůstaly ušetřeny, i když tzv. německý státní ministr v r. 1945 nařídil provézt za každých okolností skartaci v registratuře (do 15.4.1945). Tato skartace uskutečněna nebyla.


30 SÚA Praha, fond MŽ, čj. 60346/1938 jako prius u čj. 41254/1943, kr. 4217.
31 SÚA Praha, fond MŽ, čj. D 42478/1940 jako prius u čj. 41254/1943, kr. 4217.
32 Restituce spisů z Polska a Německa viz spis ministerstva dopravy z 15.11.1951 čj. 28122/1951. SÚA Praha, fond MD I (ministerstvo dopravy 1945 - 1952), kr. 1185.
33 "Richtlinien für die Abgabe und Benutzung der für das Deutsche Reich in Betrag kommenden, derzeit in Protektorat Böhmen und Mähren verwahrten Archivalien." Úřad říšského protektora čj. II - B - 20604/20606 z 8.8.1939. Podrobnosti u spisu ministerstva železnic čj. Kd 151/1939 u čj. D-46493/1942. SÚA Praha, fond MŽ, kr. 39.
34 Tamtéž. 35 SNA Bratislava, fond PV (povereníctvo vnútra) sg. Pres/A 1950, kr. 76.
36 SUA Praha, fond AR 1949 - 1950, sg. 109/21a 1950, kr.10.
37 Slovenský zákonník č.79/1941 Zb.z.
38 "Dohoda medzi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou vo veci vzájomného vydania súdnych a správnych spisov ako aj súdnych, poručenských, správnych a finančných depozitov." SNA Bratislava, fond PV, sg.Pres/A 1950, kr. 76.
39 SÚA Praha, fond MD I, čj. Pres 1379/1945 z 6.6.1945 jako prius u čj. Pres 1963/1946, kr. 8.

<<- Předchozí kapitola | Další kapitola ->>

  Použití údajů z tohoto webu pro Vaši potřebu (©)
Poslední aktualizace:
Nahoru