Železnice & Historie
Úvodní stránka | Studie | Vývoj dopravního archivnictví v Československu, úvod

Vývoj dopravního archivnictví v Československu se zvláštním zřetelem k archivům železničním.

Likvidace Ústředního dopravního archivu.

V roce 1958 došlo k reorganizaci ministerstva dopravy. Byla zřízena hospodářská organizace Ústřední likvidátor při ministerstvu dopravy: "Pro provádění likvidace resortních organizací určených k likvidaci (...) a pro výkon resortního referenta pro podnikové archivy se zřizuje s účinností od 1.1.1959 ústřední likvidátor jako výkonný orgán ministerstva dopravy."56 Ústřední likvidátor (ÚL) převzal práce a většinu zaměstnanců zrušené Ústředny účtáren ČSD. V návrhu jeho statutu, který nebyl nikdy schválen, i když se jím ÚL řídil, je mezi základními úkoly a povinnostmi uvedeno zajištění vybudování a činnosti podnikových archivů, vedení jejich evidence, organizování odborného školení podnikových archivářů a jejich kontrola a péče o využití archivního materiálu podnikových archivů.

V této situaci dochází k 8.9.1960 ke sloučení ministerstev dopravy a spojů. Zároveň bylo rozhodnuto o výměně budov mezi ministerstvem dopravy a spojů (na nábřeží) a ústředním výborem KSČ (Na příkopech). ÚL je také uloženo aby "provedl likvidaci spisového a archivního materiálu ministerstva dopravy a spojů."57 Do pohybu se dalo obrovské množství písemností. Převoz spisovny a archivu ministerstva v množství 92 pětitunových automobilů trval tři týdny. Jako dočasné úložiště posloužily chodby a šatny východní tribuny a Brány borců spartakiádního stadionu na Strahově, jejichž pronájem sjednal ÚL s ústředním výborem československého svazu tělesné výchovy do 31.5.1961. Skutečně byl pronájem ukončen až k 14.10.1962.

Nové ministerstvo si hodlalo ponechat pouze spisy od r. 1955. Pracovníci ÚL se obrátili na SÚA o rozhodnutí, kam mají ostatní materiál rozvézt. Dr. Charous vypracoval "návrh na rozdělení tzv. historického oddělení Dopravního archivu", kde zamýšlel rozdělit jednotlivé registratury mezi státní archivy. Rozhodnout měla archivní správa ministerstva vnitra (ASMV).58

Ještě v říjnu 1960 převzal SÚA do depozitáře v Mníšku pod Brdy ústřední fondy z období před r. 1918 - ministerstvo železnic a generální inspekci. O ostatních částech se rozhodlo až v dubnu 1961, přičemž ASMV akceptovala Charousův návrh s tím, že vzhledem k nedostatku místa ve státních archivech je třeba písemnosti proskartovat. SÚA provedl prohlídku a navrhl svolat poradu všech zainteresovaných přímo na Strahov. Porada se uskutečnila 22.7.1961 za přítomnosti zástupců ASMV, SÚA, ministerstva dopravy a spojů a Ústředního likvidátora při ministerstvu dopravy a spojů. Padlo zásadní rozhodnutí, na jehož podkladě se delimitace písemností uskutečnila. Fondy, navrhované původně k předání státním archivům nyní podle mínění ASMV mají patřit "...do podnikových archivů jednotlivých správ drah, a že tedy uvedené fondy - odchylně od cit. dopisu Státního ústředního archivu - státní archivní správa nepřevezme."59 Fakticky se jednalo o ty z fondů, jejichž původce působil pouze na území některé z bývalých zemí (Čechy, Morava). Tyto soubory archiválií dostaly pojmenování "fondy místní povahy" - tento výraz je v souvislosti s železnicemi poprvé použit právě v zápisu ze zmíněné porady. Nebyl brán ohled na sídlo původce (např. Vídeň, Budapešť), na to, že jde z části o fondy restituční (ze spisových rozluk) ani na nadregionalitu původce.

Zároveň bylo odmítnuto převzetí tzv. "materiálů nearchivní povahy". Mezi ně byla zařazena většina sbírek bývalého ÚDA: fotografie (nejstarší z 60. let minulého století), sbírka jízdních řádů, sbírka jízdenek, výstřižkový archiv tiskového referátu ministerstva, přejmenovaný při jednáních o delimitaci na sbírku výstřižků (!?) atp. "Ježto jde v zásadě o věci museální povahy, doporučuje, aby bylo o jejich převzetí navázáno jednání s Technickým museem, Národní technickou knihovnou, Vysokou školou železniční (ta se v té době už dva roky nazývala dopravní - pozn. autora) nebo podobnými institucemi."60

Uvedená rozhodnutí zapříčinil v největší míře nedostatek úložišť ve státních archivech. Velkou část odpovědnosti za situaci, která nastala, nese tehdejší archivní správa. Působí přinejmenším podivně, když pracovníci ÚL, z nichž žádný nebyl kvalifikovaným historikem, musely hájit historické hledisko proti názorům ASMV: "Vedoucí Ústředního státního archivu prohlásil, že věc již projednával se státní archivní správou, jejíž vedoucí prý prohlásil, že fondy, navrhované k odevzdání měří příliš mnoho běžných metrů, takže lze předpokládat ze srovnání s jinými ústředními úřady, že historický archiv ministerstva dopravy obsahuje i věci méně důležité. Státní archivní správa z tohoto důvodu kategoricky požaduje, aby před odevzdáním historického archivu byla provedena ještě skartace. Zástupci Ústředního likvidátora poukázaly na to, že u ostatních ministerstev byly materiály odevzdávány postupně, kdežto u ministerstva dopravy byl materiál odevzdáván v podstatě za 100 let najednou, dále na to, že jde o materiál z hlediska administrativního již několikrát skartovaný a z hlediska archivního dokonale vytříděný."61

ÚDA byl zlikvidován v letech 1961 až 1962 (1965). Problémy způsobené nepřehledností uložení písemností na Strahově ještě vystupňoval začátek prací na stavbě nového stadionu. Většina archivních fondů byla rozvezena do stanovených archivů v září až prosinci 1961. Přírůstky z likvidační podstaty ÚDA mohly vykázat (kromě SÚA): Státní archivy v Brně, Opavě a Bratislavě; okresní archiv v Praze; podnikové archivy ČSD v Praze, Plzni, Olomouci, Ústí nad L. a v Košicích. Tzv. předměty nearchivní povahy (sbírky, jednotliviny) získaly kromě některých zmíněných archivů ještě tyto instituce: některé odbory ministerstva dopravy a spojů, PA ČSAD, Národní technické muzeum, Ekonomický ústav Československé akademie věd (ČSAV), Kabinet pro geografii ČSAV, Historický ústav ČSAV, Památkový úřad, Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, Národní muzeum, Státní letecká správa, Plavební správa Praha a Vlastivědné muzeum Nymburk.

Dělení sbírek způsobilo jejich faktické zničení. Byla dodržována územní působnost jednotlivých správ drah a tedy i jejich archivů, takže všechny plány, rytiny a fotografie ze sbírek ÚDA týkající se Brna nalezneme v Bratislavě apod. Část, kterou nešlo rozdělit teritoriálně, přidělil ÚL jednotlivým podnikovým archivům metodou "každému něco". Při delimitaci sehrálo v nejednom případě úlohu i jen nezávazné projevení zájmu o příslušný materiál. Fond Česká západní dráha si ke zpracování historie svého podniku vypůjčily v r. 1961 Dílny pro opravu vozidel v Plzni, oslavující tehdy století činnosti. Písemnosti byly v pořádku vráceny a dílny vyslovily přání umístit fond trvale do Plzně. Toto přání je jedinou příčinou předání fondu podnikovému archivu Plzeňské dráhy.62

Po zlikvidování ÚDA se ÚL zabýval skartacemi poválečné spisovny ministerstva. Ročníky spisovny od r. 1945 byly ještě v polovině roku 1961 uloženy do nové budovy ministerstva Na příkopech. Odtud je ÚL postupně přebíral na své pracoviště v Hybernské (cca 200 m), kde teprve došlo k jejich skartaci. Na toto pracoviště, přemístěné sem v dubnu 1962, byly převezeny také zbytky ÚDA a staré spisovny ze Strahova. Pro skartaci ročníků 1939 - 1945 byly zaměstnáni jako brigádníci - referenti pro odborné věci bývalí pracovníci ministerstva. Také většina ze 17 pracovníků ÚL (1962 - počet v průběhu let kolísal) se zabývala skartacemi.

Ještě v roce 1964 (1. října) zaniká funkce rezortního referenta pro podnikové archivy.63 ÚL dokončil likvidaci ÚDA: V únoru 1964 jsou odevzdány SÚA poslední zbytky sbírek - negativy, plakety, mince aj. V následujících letech dochází ke skartacím spisovny ministerstva (ročníků po r. 1945). Útvar ÚL se přeměnil v rámci reorganizace v r. 1970 na Správu domovního majetku ČSD, v jejíž pracovní náplni předarchivní péče o písemnosti zcela chybí.

Péči o železniční archivní fondy ponechané rezortu zajišťovali po zániku ÚDA již pouze archivy jednotlivých správ drah (PA) v Praze, Plzni, Ústí nad Labem, Olomouci, Bratislavě a Košicích. Odborný archivní dohled vykonávají doposud státní oblastní archivy (SOA), kterým podnikový archivář podle místní příslušnosti dané organizační jednotky zasílá skartační návrhy. Jednotlivé PA ČSD byly obsazovány obvykle pouze jedním pracovníkem. Po reorganizaci železnic v r. 1963 se z ústeckého (košického) archivu stávají detašovaná pracoviště archivu pražského (bratislavského). Na ústeckém pracovišti došlo v roce 1971 ke zničení knih k nejstarším fondům (celkem 3134 kusů protokolů a rejstříků), z nichž některé tam byly delimitovány v r. 1969 ze SÚA. Proti zodpovědné pracovnici bylo zavedeno trestní stíhání a ústecká pobočka zůstala již neobsazena.64 V roce 1981 přidělil náčelník správy dráhy v Praze pro potřeby PA nepoužívanou budovu bývalé železniční stanice Praha Libeň horní nádraží. Tato byla rekonstruována a v letech 1988 až 1989 se do ní archiv včetně své pobočky z Ústí nad Labem přestěhoval. Ostatní PA jsou umístěny v budovách správ drah a některé z části v depozitářích: např. PA v Plzni má uloženu část písemností v budově železniční stanice Beroun.

Činnost PA upravují Směrnice pro podnikové archivy platné od 1.1.1975 a rušící platnost směrnic z r. 1953.65 Předpis obsahuje obvyklá ustanovení o činnosti PA. Zajímavý je odstavec podle něhož mají být v PA uloženy archiválie nejméně 30 let a pak předány příslušnému státnímu archivu. PA neměly tedy plnit úlohu archivů konečného uložení. Z dnešního pohledu jde ale o mrtvé ustanovení.

Písemnosti v podnikových archivech nepocházejí pouze z likvidace ÚDA. Velkou část tvoří na začátku zmíněné sbírky právních listin a plánů se stálou provozní potřebou. Z částí těchto sbírek se vytvořily uplatněním provenienčního principu samostatné fondy, obsahující většinou pozemkovou a stavební agendu (podle územní příslušnosti). Proto některé fondy existují paralelně např. v Praze i v Plzni.

Zrušením obchodních ředitelství (předtím správy drah) byla zrušena i místa podnikových archivářů. Prosazovaly se názory "dát archivy do klidu", tj. personálně neobsazovat, ale v listopadu 1993 je vytvořen z dosavadních pracovišť Archiv Českých drah (AČD). Pro archiv jsou systemizováni 4 pracovníci: dva v Praze, po jednom v Olomouci a v Plzni. Olomoucká pracovnice je navíc určena jako metodik ostatních. Hlavním problémem je nedostatečný počet a špatné mzdové ohodnocení pracovníků: Dvě archivářky v Praze mají na starosti 6,5 tisíce běžných metrů písemností a skartační dohled (rezortní) přibližně nad územím bývalého středočeského, východočeského a zčásti i severočeského kraje. Občas je archivu vytýkána nedostatečná kvalifikace jeho pracovníků. Olomoucká archivářka má vysokoškolské vzdělání (archivnictví) a ostatní ukončili archivní kurz. Písemnosti, které AČD spravuje, mají natolik speciální charakter, že obvyklá kvalifikace historika nedává sama o sobě záruku jejich odborného zpracování. Řešením může být v budoucnu vytvoření archivu zvláštního významu. Zatím je AČD podřízen odboru správnímu generálního ředitelství Českých drah (GŘČD), z jehož strany se dostává archivu podpory. Koncepční řešení znemožňují neustálé reorganizace a neujasněná budoucnost Českých drah [psáno v roce 1995 – pozn. autora].

Oddělení železnic od ministerstva v r.1988 a vznik ústředního, nyní generálního ředitelství československých, nyní českých drah způsobilo změnu orgánu provádějícího skartační dohled. Tato pravomoc - fakticky po 52 letech - přešla dnem 1.12.1993 ze SÚA na SOA v Praze.

Ministerstvo dopravy ukládá své archiválie pravidelně do SÚA. Na základě usnesení vlády ČR č.213 z 26.6.1991 zřídilo správní archiv (meziarchiv, SpA MDČR). V říjnu až v prosinci 1992 byly podepsány protokoly o spisové rozluce živých písemností mezi Federálním ministerstvem hospodářství - divizí pro dopravu a Ministerstvem dopravy, spojov a verejných prác SR. Rozluka byla skončena v r. 1993 již ustaveným Ministerstvem dopravy ČR. Půjčování a kopírování federálních materiálů upravuje dohoda mezi českým a slovenským ministerstvem z 25.5.1993.66

Jako společný pro obě nástupnické organizace ČSD: ČD a ŽSR (Železnice Slovenskej republiky) pracuje Ústřední technický archiv v Nymburce. Jde o technickou spisovnu uchovávající a rozmnožující plány železničních kolejových vozidel, původně začleněnou do ministerstva železnic (dopravy) jako součást příslušného odboru, od r. 1958 do Sdružení dílen pro opravu vozidel, později Ústavu vývoje a racionalizace železničního průmyslového opravárenství. Písemnosti byly v r. 1960 přemístěny do suterénu budovy v pražské Hybernské ulici 5. Zde došlo k jejich zatopení a k velkým ztrátám, obdobně později v tzv. moučném skladu nádraží Střed (Masarykovo). V roce 1971 došlo k přemístění archivu do Nymburka, kde sídlí dodnes.67

Tristní stav manipulace s písemnostmi zejména na GŘČD je - tak jako jinde - odrazem neustálých reorganizací, při kterých dochází k nekontrolovatelnému ničení písemností z příručních registratur v důsledku fluktuace zaměstnanců [ač psáno v roce 1995, pro Generální ředitelství ČD platí tato věta dodnes – pozn. autora]. Tuto situaci nemohou odpovědní pracovníci státních archivů a AČD zvládnout. Referenti neznají pravidla práce se spisy, skartační řád bere málokdo vážně. K ničení archiválií docházelo i dříve; v polovině 80. let např. ministerstvo vyřadilo do sběru sbírku jízdních řádů aniž informovalo SÚA nebo alespoň vlastní knihovnu. Mnoho materiálu bylo bez skartace zničeno při stěhování po r. 1990 a při reorganizaci po 1.7.1993. Tento stav není typický pouze pro ústřední vedení rezortu, ale i pro nižší organizační jednotky.68 V nastálém zmatku končí některé vyhozené písemnosti alespoň v soukromých sbírkách.


56 Rozkaz ministra dopravy z 18.6.1958 čj. 29566/1958. SÚA Praha, fond ÚLMD (Ústřední likvidátor ministerstva dopravy) - nezpracovaný materiál, signatura ÚL 1 - 1960(1959), kr. 2. K funkci rezortního referenta pro podnikové archivy srovn. 3 a 4 vyhlášky č. 153/1956 Úl.
57 SÚA Praha, fond ÚLMD - nezpracovaný materiál, čj. 28658/1960 z 20.9.1960, signatura ÚL 1 - 1960(1959), kr. 2.
58 SÚA Praha, fond SÚAR 1955 - 1960 (registratura SÚA), signatura 055.6 MD, kr. 16.
59 Zápis z porady viz SÚA Praha, fond SÚAR 1961 - 1962, signatura 055.6 MD, kr. 16.
60 Tamtéž.
61 Záznam pro domo ústředního likvidátora z 22.3.1961. SÚA Praha, fond ÚLMD - nezpracovaný materiál, signatura ÚL 1 - 1961, kr. 5.
62 Žádost Dílen pro opravu vozidel v Plzni z 6.7.1961. SÚA Praha, fond ÚLMD - nezpracovaný materiál, signatura ÚL 1 - 1961, kr. 5.
63 Změna předpisu Oo9 Směrnice pro vyřazování (skartaci) písemností v oboru působnosti ministerstva dopravy. Věstník ministerstva dopravy 1964 č. 19 ze 14.10.1964.
64 Tarantová Marie: Podnikový archiv Československých státních drah (ČSD) - Správa Severozápadní dráhy. In: SAP 29 (1989), s. 466 - 485.
65 Předpis Federálního ministerstva dopravy M 26 Směrnice pro podnikové archívy platná od 1.1.1975, schválená ministrem dopravy 20.5.1974 čj. 10581/1974.
66 Spiritza Juraj: Delimitácia archívnych dokumentov slevenskej proveniencie a spisová rozluka po zániku Českej a Slovenskej federatívnej republiky. In: Slovenská archivistika č.1, roč. 29 (1994).
67 Základní informace o ÚTA. Nymburk 1993.
68 Srovnej Kunt Miroslav: České dráhy - smetiště dějin. In: Obzor, týdeník Odborového sdružení železničářů roč. 5 (1994) č. 25 z 20.6.1994.

<<- Předchozí kapitola | Další kapitola ->>

  Použití údajů z tohoto webu pro Vaši potřebu (©)
Poslední aktualizace:
Nahoru