Železnice & Historie
Úvodní stránka | Studie

Pracovní nasazení českých železničářů v Německu 1938 - 1945.

Pavla Kuntová

Tento příspěvek byl otištěn ve sborníku semináře Museli pracovat pro Říši. Nucené pracovní nasazení českého obyvatelstva v letech 2. světové války. Státní úsřední archiv v Praze, Praha 2004, s. 75-81

Už před začátkem války (a v průběhu ní ještě víc) se Německo potýkalo s velkým nedostatkem pracovních sil. To bylo způsobeno mimo jiné tím, že mnoho lidí spotřeboval samotný nacistický režim - policie, armáda, gestapo atd. Koncem roku 1938 chyběl Říši odhadem jeden milion lidí, z toho 75% v průmyslu a 25% v zemědělství.1

V Čechách byla tou dobou situace jiná. Po vzniku slovenské autonomie, resp. po odtržení Slovenského státu musela většina zaměstnanců české národnosti opustit svá místa. Přitom se jednalo často o osoby, které už po roce 1918 nuceně odešly z Rakouska, kde jako Češi přišli o zaměstnání. Mnoho Čechů a Moravanů muselo opustit také zabrané příhraniční oblasti tzv. Sudet, Ostravska a Těšínska.

Potřeba železničních zaměstnanců byla ministerstvem dopravy odhadnuta na 76 692 osoby, nicméně aktuální počet pomocných a definitivních zaměstnanců byl k 31.1.1939 celkem 82400 osob.2 Tento stav se ještě zvýšil přibližně o 2 440 zaměstnanců, kteří se vrátili v té době ze Slovenska. Přebývalo tedy 8150 lidí a počítalo se s tím, že se toto číslo ještě zvýší. Ministerstvo dopravy proto nařídilo používat na práci celoroční, v době největšího přebytku personálu, zaměstnance definitivní a pomocné, na práci sezónní definitivní a pomocné, kteří přebývají (ty podle potřeby doplnit dělníky na výpomoc). Dělníkům, které nemohly dráhy zaměstnat, měla být dána neprodleně čtyřnedělní výpověď s doporučením, aby se přihlásili o práci u Německé říšské dráhy (Deutsche Reichsbahn, DRB). Hned při výpovědi byl každý dělník zpraven o těchto pracovních podmínkách u DRB:3 Dělníci budou zaměstnáváni ve službě stavební a udržovací dle pracovních podmínek DRB. Nebudou jednotlivě přidělováni služebnám, zůstanou ve skupinách. Mzda za pracovní den činí při devítihodinové pracovní době podle poměrů v jednotlivých místech 4,90 – 7,50 RM (kurz 1 RM = 10 K). Dělníkům mladším 21 let se mzda krátí: po dosažení 20. let 90%, 19. let 80% plné mzdy. K tomu se počítal u většiny prací úkolový příplatek (až 1/3 plné mzdy podle výkonnosti) a odlučné od rodiny 1 – 1,50 RM denně. Dělníci s nezaopatřenými dětmi dostávali zvláštní přídavky na děti. Ze mzdy, vyplácené týdně vždy v pátek, se srážela daň a sociální příspěvky (asi 12% mzdy).

Pracovalo se 6 dní v týdnu po 9 hodinách. Hodiny přesčas se platily zvlášť. Společné ubytování v noclehárnách nebo obytných vlacích bylo většinou bezplatné. Jednou za dva až tři měsíce měl pracovník nárok na volnou jízdenku k návštěvě rodiny.

Původně měli být všichni dělníci, kteří odjeli na práci do Německa, u DRB od dubna - kdy většina z nich opravdu odjela - do října 1939. Ke dni 10. 5. 1939 opustilo Protektorát kolem 21000 dělníků. Zajímavé je, že ačkoliv předchozí česko-slovenská vláda nabídla Německu 20 - 21000 pracovních sil, německé úřady požadovaly nyní už 40000 lidí.4 Část zaměstnanců se zřejmě vrátila už v říjnu 1939, část během roku 1940, jiní i nadále zůstávali v Německu, hlavně pokud měli německou národnost.

Do Čech se ještě ve čtyřicátém roce vraceli zaměstnanci, kteří opouštěli Slovensko a Ministerstvo dopravy se opět potýkalo s velkým přebytkem pracovních sil. Ten znamenal mimo jiné i znemožnění zařazování dorostu do pracovního procesu a také zasloužený pracovní postup kmenového personálu.

To vedlo nevyhnutelně k dalšímu propouštění.5 V té době už začala německá strana vyvíjet silnější nátlak jak na ministerstvo, tak i na pracovní úřady. Kdokoliv, kdo byl nyní propuštěn ze služeb protektorátních Českomoravských drah (ČMD), musel se povinně hlásit u pracovních úřadů, kde mu byla hned nabídnuta služba u DRB. Pokud někdo z propuštěných železničářů odmítl "dobrovolně" odjet do Německa, byl vyloučen z podpor v nezaměstnanosti (vypláceny dle vládního nařízení č. 101/1940 Sb.) a obdržel upozornění na další následky odmítnutí práce v Říši: vyloučení z možnosti zaměstnání u ČMD a ztráty případných zaopatřovacích nároků.6

Podmínky zaměstnání u DRB se ani nyní příliš nelišily od výše uvedeného, snad jen v tom, že Německo nabízelo 5,30 – 8,10 K denně. Lišilo se i ubytování. Dělníci měli mít k dispozici podle letáků "byty v bezvadném stavu, v obytných domovech a táborech." Stravování - oběd a večeře - bylo společné.7

Německo se ovšem už neomezovalo ve výběru dělníků a "projevilo ochotu přechodně zaměstnat ve svých službách a platit" už i dělníky kovoobráběcích profesí včetně řemeslníků.8 Na ně se vztahovaly podobné podmínky, byla jim však nabídnuta mzda 7 – 9,80 K a za každou hodinu přesčas 25% příplatek.9

Ministerstvo dopravy bylo postupně zavaleno dalšími a dalšími požadavky z Německa, samo pak bombardovalo žádostmi jednotlivá ředitelství drah, která však neměla neomezené množství lidí. Německá říšská dráha slibovala v prosinci 1941 hodinovou mzdu 5,50 – 8,50 K denně, jenže již téměř zbytečně.10

Ministerstvo dopravy v Praze navštívil 10. 2. 1942 ministerský rada Fromm z ministerstva berlínského a předložil naléhavé požadavky DRB k vyslání personálu ČMD k přechodnému služebnímu výkonu.11 O těchto požadavcích jednali přednosta I. odboru ministerstva dopravy a zástupce úřadu říšského protektora a to dokonce dvakrát. V konečném znění návrhu dohody schváleném nakonec říšským protektorem stálo kromě jiného i to, že Protektorátní dráhy Čech a Moravy vyšlou ke služebnám DRB 11000 zaměstnanců (1000 definitivních a 10000 pomocných dělníků a dělníků na výpomoc). Následovaly požadavky jednotlivých profesí a požadavky znalostí zaměstnanců. Jednalo se o všechna zaměstnání, která se ve vlastním provozu ČMD vyskytovala. Z nejvíce kvalifikovaných to měly být úředníci-projektanti sdělovacích a zabezpečovacích zařízení.

Ministerstvo celou akci koordinovalo, ale vlastní zaměstnance vybírala ředitelství drah, resp. pověření úředníci personálních skupin. Byly pořízeny tzv. určovací seznamy, obsahující osobní údaje zaměstnanců, kvalifikaci, údaj o znalosti němčiny a služebnu. Tyto seznamy měla ředitelství zaslat nejpozději do 5. 3. 1942 ministerstvu. Neměly být zařazováni:

  • zaměstnanci německé státní příslušnosti
  • dělníci na výpomoc se středoškolským vzděláním
  • členové OSOŽ (Ozbrojená stráž ochrany železnic)
  • řidiči motorových vozů konající službu strojních topičů
  • zaměstnanci, kteří byli t.č. v zácviku pro službu strojvůdcovskou nebo byli určeni pro strojvůdcovskou zálohu

Protektorátním drahám vysoký počet nasazených působil problémy. Dřívější přebytek zaměstnanců se změnil na nedostatek. Byla přijata opatření v oblasti organizace práce (rozsáhlé zavádění úkolového systému, přesčasy, prodloužení pracovní doby). Novinkou bylo přijímání žen, které pracovní úřady pro změnu pracovně nasazovaly u protektorátních ČMD. Díky nedostatku zaměstnanců ve službě stavebně-udržovací měly být odloženy "válečně nedůležité" obnovy a investice.12

Určení zaměstnanci byli transporty odesíláni do Německa, k dojednaným služebnám. První takový transport odjel z Plzně 25.3.1942 se směrováním Mnichov, Norimberk, Ingolstadt. Do července 1943 odjelo do Německa celkem 63 transportů s 12 180 lidmi. Nastoupení služby u DRB bylo přísně sledováno, stejně jako důvody, které vedly k jejímu nenastoupení. V mnoha případech docházelo i ke stíhání policií a Gestapem.

Návrat nasazených z Německa probíhal v roce 1944/1945 již neorganizovaně a nebyl ministerstvem dopravy či ředitelstvími nijak sledován. Mnohdy šlo o útěky z rozbombardovaných měst, podobně jako u nasazených v jiných oblastech hospodářství. Většina nasazených se dostala zpátky do Čech a na Moravu, ale část železničářů se již domů nevrátila nikdy.

Přehled transportů železničářů do Německa 1942-1943

1942, 18 transportů, 9246 osob

transport

datum

osob

ze stanice

do stanic

1/1942

25.3.

702

Plzeň hl.n.

München, Nürnberg, Ingolstadt

2/1942

26.3.

156

Plzeň hl.n.

Regensburg

3/1942

26.3.

794

Praha Hybernské nádraží (dnes Masarykovo)

Berlin

4/1942

27.3.

717

Plzeň hl.n.

Crailsheim, Karlsruhe

5/1942

29.3.

700

Praha Hybernské nádraží

Kassel

6/1942

30.3.

729

Praha Hybernské nádraží

Dresden

7/1942

31.3.

346

České Budějovice

Linz, Summerau

8/1942

31.3.

527

Praha hl.n.

Mainz, Frankfurt a.M.

9/1942

1.4.

559

Hradec Králové

Breslau (Wroclaw)

10/1942

7.4.

607

Olomouc hl.n.

Leipzig

11/1942

8.4.

524

Hradec Králové

Frankfurt a.O., Osterode

12/1942

9.4.

113

Brno hl.n.

Gmünd (České Velenice)

13/1942

9.4.

100

Brno hl.n.

Leoben

14/1942

9.4.

872

Brno hl.n.

Stettin (Stetin), Neu Strelitz, Schwerin

15/1942

10.4.

70

Moravská Ostrava

Heydebreck (Kedzierzyn)

16/1942

13.4.

717

Brno hl.n.

Augsburg, Nürnberg

17/1942

14.4.

406

Olomouc hl.n.

Weissenfels

18/1942

16.4.

607

Brno hl.n.

Hannover

1943, 45 transportů, 2934 osob

transport

datum

osob

ze stanice

do stanic

1/1943

20.1.

700

Praha Hybernské nádraží

Schwerin, Stettin (Stetin), Berlin

2/1943

22.1.

200

Hradec Králové

Dresden

3/1943

25.1.

700

Praha Hybernské nádraží

Hannover, Halle

4/1943

30.1.

400

Plzeň hl.n.

Kassel, Frankfurt a.M., Karlsruhe

5/1943

5.4.

20

Brno hl.n.

Schwerin

6/1943

6.4.

15

Olomouc hl.n.

Stettin (Stetin)

7/1943

13.4.

10

Plzeň hl.n.

Schwerin

8/1943

14.4.

23

Praha Hybernské nádraží

Berlin

9/1943

22.4.

24

Praha hl.n.

Stettin (Stetin)

10/1943

21.4.

32

Plzeň hl.n.

Stuttgart

11/1943

27.4.

22

Olomouc hl.n.

Berlin

12/1943

28.4.

31

Olomouc hl.n.

Erfurt

13/1943

29.4.

21

Olomouc hl.n.

Stettin (Stetin)

14/1943

30.4.

20

Praha hl.n.

Schwerin

15/1943

6.5.

23

Plzeň hl.n.

Stuttgart

16/1943

6.-7.5.

18

Praha hl.n.

Stettin (Stetin)

17/1943

7.5.

14

Brno hl.n.

Erfurt

18/1943

11.5.

27

Praha hl.n.

Berlin

19/1943

7.6.

25

Plzeň hl.n.

Regensburg

20/1943

8.6.

30

Praha hl.n.

Berlin

21/1943

7.6.

20

Přerov

Breslau (Wroclaw)

22/1943

9.6.

35

Praha hl.n.

Stettin (Stetin)

23/1943

8.6.

20

Praha hl.n.

Nürnberg

24/1943

9.6.

15

Brno hl.n.

Frankfurt a.O.

25/1943

9.6.

20

Plzeň hl.n.

München

26/1943

9.6.

35

Hradec Králové

Leipzig

27/1943

10.6.

40

Brno hl.n.

Hannover

28/1943

10.6.

20

Praha hl.n.

Linz

29/1943

11.6.

20

Praha hl.n.

Stuttgart

30/1943

16.6.

20

Brno hl.n.

Erfurt

31/1943

17.6.

35

Brno hl.n.

Stettin (Stetin)

32/1943

22.6.

30

Praha hl.n.

Kassel

33/1943

22.6.

10

Brno hl.n.

Schwerin

34/1943

23.6.

30

Olomouc hl.n.

Stettin (Stetin)

35/1943

29.6.

13

Praha hl.n.

Schwerin, Berlin

36/1943

30.6.

27

Praha hl.n.

Stettin (Stetin)

37/1943

1.7.

20

Praha hl.n.

Stettin (Stetin)

38/1943

2.7.

37

Praha hl.n.

Erfurt

39/1943

6.7.

21

Praha hl.n.

Kassel

40/1943

7.7.

21

Praha hl.n.

Erfurt

41/1943

8.7.

15

Brno hl.n.

Kassel

42/1943

19.7.

15

Přerov

Stuttgart

43/1943

20.7.

30

Praha hl.n.

Augsburg

44/1943

21.7.

20

Praha hl.n.

Münster

45/1943

22.7.

10

Brno hl.n.

Frankfurt a.M.


Poznámky:
1 Bubeníčková, Růžena - Kubátová, Ludmila - Malá, Irena: Tábory utrpení a smrti. Praha, Svoboda 1969, s. 55 - 56
2 Státní ústřední archiv v Praze (dále jen SÚA), fond Ministerstvo železnic (dále jen MŽ), čj. D 18940/39, karton 3130
3 Věstník Ministerstva dopravy č. 17 (1939) z 1.4.1939
4 SÚA, fond MŽ, č.j. D 41869/39, karton 3133, z dopisu ministra sociální péče zmocněnci říšského ministerstva práce při Úřadu říšského protektora dr. Wilhelmovi.
5 Tamtéž, čj. D 62431-I/1-40, karton 3627, výnos z 22.12.1940
6 Tamtéž, čj. D 7911/41 z 6.2.1941, karton 3627, pokyny ministerstva sociální péče úřadům práce
7 Tamtéž, čj. D 62431/40, karton 3627, "Informace o pracovních podmínkách, za nichž mohou být čeští dělníci zaměstnáni ve Staré Říši u Německé říšské dráhy."
8 Tamtéž, čj. D 63719/41 z 24.11.1941, karton 3656,
9 vložené informace tamtéž
10 Tamtéž, čj. D 68614/41, karton 3861
11 Tamtéž, čj. D 11907/42, karton 3860
12 Tamtéž, čj. D 11907/42, karton 3860, zpráva pro ministra dopravy

Text ke stažení (RTF, zip, 12,3 kB)

Použití údajů z tohoto webu pro Vaši potřebu (©)
Poslední aktualizace:
Nahoru